Častá otázka, která se na mnoha místech řeší, je v jakém jazyce učit programování. Na výběr je obrovské množství možností, od C, C++, C#, Visual Basic, Javy přes starý dobrý Pascal až po moderní jazyky jako je Python a Go. Každý z těch jazyků má své dobré argumenty, proč ho učit.
Já osobně jsem začínal na počítači EMG 666 maďarské výroby, který byl spíš velká kalkulačka s možností programování. Mělo to tři registry, 24 pamětí a dal se k tomu připojit plotter nebo i děrovačka pásky. Program si člověk mohl odložit na starou dobrou kazetu. Jako vyšší stupeň pak byl počítač ADT 4316, do kterého když škola dokoupila 16 kB RAM na celkových 32 kB, upravili studenti školy aplikaci Basic tak, že najednou mohlo na terminálech psát program pět studentů a ti si mohli program i přímo spustit. To byla na tehdejší dobu neuvěřitelná možnost. Pak jsem se postupně dostal k lepším a větším strojům, kde přišel na řadu Fortran, algol a C. S příchodem prvních PC koncem 80-tých let se pak přidalo C++. Pascalu jsem se kupodivu úspěšně vyhnul.
Touto trochu delší exkurzí do své minulosti jsem chtěl naznačit, že není podstatné s jakým jazykem člověk zahájí, podstatné je, aby ten jazyk umožnil pochopit základní principy kódování a používání proměnných, funkcí, procedur a knihoven. V tomto směru považuji za důležité se maximálně soustředit na „kód“ a minimalizovat soustředění se na „syntax“ a použití složitého nástroje pro vývoj.
Například Visual Studio je vynikající nástroj pro vývojáře. Jenže pro úplného začátečníka je spíš noční můrou. Obrovské menu, spousta oken, režim debugu, jak aplikaci šířit, kde je schován výsledek, jak zprovoznit externí knihovny. V okamžiku, kdy dotyčný má problém co vlastně je pole a co je to cyklus for, je hledání zrady ve Visual Studio docela náročné.
Pro start a chycení potenciálních budoucích programátorů považuji za stěžejní upoutat je na začátku a neznechutit jim začátky problematickou syntaxí. Syntax se každý, kdo umí programovat, naučí rychle. Z vlastní zkušenosti mohu konstatovat, že přechod z Basicu na Fortran byl triviální, následně na algol a C to bylo malinko složitější, protože bylo potřeba zapomenout na skoky. Ale to bylo taky rychle překonáno a pak už se člověk ani nechtěl vrátit k starým jazykům.
Z aktuálních jazyků je pro studenty velice zajímavou možností Python. Je to interpreter, takže odpadají složitosti kolem kompilace. Psát můžete i v notepadu a spustíte to jak na Linuxu, tak na Windows či MacOS. Syntaxe sice nemá s C a jejími klony moc společného, navíc řízení kódu odsazením je pro našince divné, ale je tu obrovské plus. Jednoduchou aplikaci zvládne i naprostý laik, a to jak zapsat, tak i spustit. Nemusí řešit typy proměnných, neřeší divné slůvka private, public, static, void a pod. A může si s tím hrát i doma na jakémkoliv slabém PC. Nepotřebuje stahovat mnoho GB pro spuštění Visual Studia, stačí nainstalovat Python a je to. A pro šikovnější se otevírá zajímavý svět hotových knihoven, které lze používat.